Zatímco v loňském roce jsme chodili na koledu již na konci března, letos připadne velikonoční pondělí až na 22. dubna. Datum těchto jarních svátků, připomínajících Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání, je totiž pohyblivé a stanovuje se podle prvního jarního úplňku – vždy první neděle, která po této měsíční fázi následuje, je velikonoční.
Celý takzvaný „pašijový týden“ je však významný a každý jednotlivý den má svůj zvláštní smysl. Pondělí se označuje jako „modré“ či „žluté“, úterý je „šedivé“ a hospodyňky se při něm věnují úklidu. Během „Škaredé středy“ bychom se neměli mračit, jinak se dle pověry budeme kabonit celý rok. Na „Zelený čtvrtek“ bychom si měli dát k jídlu něco zeleného. Víte však, že tento název vlastně vznikl zkomolením německého „Greindonnerstag“, což znamená „lkavý čtvrtek“, na „Gründonnerstag“, tedy „zelený čtvrtek“? Během „Velkého pátku“, kdy vzpomínáme na Ježíšovu smrt, by se měl dodržovat půst a nejíst maso. Pověry praví, že v tento den otevírá země své poklady, proto se lidé vydávají je hledat. Prý když jste něco během roku ztratili, tento den to naleznete. Následuje „Bílá sobota“ a v neděli pak nastává „Boží hod Velikonoční“, který ukončuje půst. A poté už přichází známé „Velikonoční pondělí“...
Kromě zdobených vajíček patří k Velikonočnímu pondělí neodmyslitelně pomlázka, kterou chlapci „vyplácejí“ dívky, aby „neuschly“, tedy neztratily energii, byly veselé a zdravé. Tradičně se pomlázka plete z vrbového proutí a na její konec se vážou pestrobarevné pentle. Někde dokonce bývá zvykem, že koledník dostane od holky, kterou vyšlehal, novou pentličku, kterou si uváže. A kdo jich během velikonočního dopoledne nasbírá nejvíc, ten byl na koledě nejúspěšnější. Správně by se také mělo šlehat jen mašlemi, a to ne po hýždích, ale po zádech. Tradice pomlázek sahá v naší zemi velmi hluboko do historie, poprvé se o ní zmínil již ve 14. století pražský kazatel Konrád Waldhauser. A věděli jste, že v loňském roce byla v Němčičkách na Břeclavsku upletena rekordně dlouhá pomlázka měřící 66,66 metrů?
Především na Moravě či východním Slovensku se kromě šlehání pomlázkou děvčata také polévají studenou vodou, opět proto, aby byly plné energie a svěžesti. Někdy se voda nahrazuje pořádnou sprškou parfému. Ve světě existují i další překvapivé zvyky. Častým obyčejem, který milují především děti, je hledání vajíček ukrytých na zahradě. V Německu si zase lidé zdobí vajíčky a sladkostmi velikonoční strom – tato tradice doputovala už i k nám, například na náměstí v Benešově takový stromek naleznete také. Ve Velké Británii si děti vyrábějí velikonoční klobouky, v Norsku patří k Velikonocům detektivní příběhy, které běží během svátků v televizi a rádiu, ale tisknou se třeba i na krabice od mléka. V Řecku se pořádají vajíčkové hry, na Filipínách se nechávají lidé přivázat na kříž, aby připomněli Kristovo utrpení, a v Mexiku vybraní mladíci absolvují křížovou cestu a pálí se obrazy a slaměné sochy Jidáše.