Tradiční svátky klidu a pohody: české vánoce

Slavíme Ježíškovy narozeniny?

Původní oslavy Vánoc souvisely se starým mýtem o zimním slunovratu, kdy pohané oslavovali vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Z pozorování přírodních cyklů  a z úcty Matce přírodě se zrodily zvyky, které přetrvávají dodnes. Církev spojila tento čas s narozením Ježíše Krista a začala v tomto období osla­vovat vtělení Boha a jeho sestoupení mezi lid. Co se data Vánoc týče, již ve 3. století křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum ­Kristova narození. K této dedukci tehdy došli ­pomocí kompli­kovaných výpočtů. Poslední průzkumy se ale také přiklánějí k tomu, že se Ježíš Nazaretský opravdu mohl v tomto období narodit. První doložená zpráva o oslavách Vánoc pochází z roku 336 z Říma. Okolo roku 354 našeho letopočtu bylo slavení Vánoc oficiálně uznáno a prohlášeno za křesťanský svátek papežem Liberiusem.  

Ne všichni křesťané však Vánoce slaví a v průběhu histo­rie slavili – například v 17. století byly v ­Anglii a v některých amerických koloniích zakázané kvůli možnému pohanskému původu. Některé novodobé skupiny vycházející z křesťanství Vánoce neslaví ani dnes, například Svědci Jehovovi, kteří se nesmířili s faktem, že Vánoce nejsou zakotveny v Bibli.

Štědrý den nepatřil k Vánocům

Advent představuje přípravu na samotné Vánoce a zahr­nuje období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle ozna­čuje počátek křesťanského roku a připadá na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Advent a postní období  končí Štědrým večerem, který ale ještě nepatří do křesťanských Vánoc.

Samotné vánoční svátky začínají až dnem narození Páně – tedy 25. prosin­ce. Tento den se slaví tzv. Boží hod vánoční. Tato oslava začíná půlnoční mší z 24. na 25. prosince. Podle tradice by křesťané měli navštívit kostel i 25. prosince dopoledne. Tento den se oslavuje, hoduje a rozjímá. Rodina by měla být pospolu a rozhodně by se nemělo pracovat.

Druhý svátek vánoční 26. prosin­ce – Den sv. Štěpána připomíná mučedníka, který zvěstoval příchod Ježíše a byl za to pak židy ukamenován. V tento den chodívaly děti na koledu a dostávali za odměnu tzv. štědrovku (vánočku), ovoce a občas drobné peníze.

27. prosinec je dnem svatého Jana Evangelisty, což byl učedník, kterého Ježíš nejvíce miloval. Tradičně je tento svátek spojen se žehnáním vína.  

Do Vánočního období spadají i další svátky. Jedním z nich je den mláďátek 28. prosince. Je spojen s Herodem, který nechal v Betlémě a okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let. Za­chránili tehdy pouze malého Ježíše.

6. ledna se pak slaví svátek Tří králů nebo také slavnost Zjevení Páně. Podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma ­mudrci z východu. Tradice z nich později udělala krále a stanovila jejich počet na tři. Následující neděli po svátku tří králů se slaví Křest Páně, kdy církevní vánoční období končí.

Ryba, stromek a jiné zvyklosti

S vánočními oslavami je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení ozdobeného stromku, pod který se dávají dárky. Je to tradice poměrně mladá, první ozdobený stromeček v českých zemích připravil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku pro své přátele. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Před stromečkem bylo zvykem pouze zdobit domácnost větvemi a ovocem.  

Jednou ze známých vánočních ­tradic býval půst. Za sta­rých dob se vánoční půst dodržoval po celý advent. Nebyl ovšem tak přísný jako před Velikonocemi, neboť maso bylo nahrazováno rybami či sýry. Na Štědrý den se pak dodržoval půst absolutní – tedy po celý den se nejedlo nic, pouze v poledne bylo dovoleno sníst zelnou polévku. Dosyta se lidé najedli až večer, kdy se půst ukončil bohatou slavnostní večeří. Bohatá byla ale trochu jinak, než jsme zvyklí, na stole mělo být dle tradice devatero pokrmů, ale jednalo se o postní jídla a krom ryby bychom v ní žádné maso nenašli. Složení slavnostní ta­bule se lišilo kraj od kraje a taktéž s ním bylo spojeno spoustu pověr a rituálů. Například pokrmy z čočky a jáhel měly přinést bohatství, česnek a med pojišťovaly zdraví a hrách dodával sílu. Někde vařili polévku s dlouhými nudlemi, aby žito mělo dlouhé klasy. A pověry platily i pro ostatní aspekty slavnostní večeře: plachta pokrývající stůl měla magickou moc a na jaře z ní hospodář rozséval obilí, aby bylo pěkné a nebylo potlučené od krup. Hospodyně nesměla vstát od stolu, jinak by jí neseděly slepice na vej­cích, obsluhovala tedy děvčata. Známá je pověra o šupinách ze štědrovečerního kapra, která praví, že šupina pod talířem a nošení šupin při sobě zaručí, že se vás budou držet peníze. A proč dnes  na štědrovečerních stolech převládá hlavně smažený kapr s bramborovým salátem? Nejspíš se k nám tato tradice dostala z Rakouska, kde se bramborový salát k pečenému kaprovi podával už v roce 1900. Kapr je sice naší národní rybou, ale na štědrovečerní ta­buli se dostal poměrně pozdě. Recept na jeho smaženou úpravu zveřejnila Magdalena Dobromila Rettigová v roce 1895 a všeobecné oblibě se začal těšit až v 50. letech minulého století.

Místo drahé hračky jablíčko

Ví se, že vánoční rozdávání dárků patřilo již ke středověkým zvyk­lostem. Lidé se obdarovávali z důvodu upevňování vzájemných vztahů. Jenže ty dřívější dary byly o něčem jiném, než dary dnešní. Lidé věřili, že dárky mají magickou moc a darováním dárku dává člověk kousek sebe. Proto měly být dárky vyrobeny vlastnoručně.

Lidé dávali dětem jablíčka, protože byla symbolem zdraví, síly a dlouhověkosti, nebo také oříšky, které představovaly zralost a moudrost. Každé 12ti leté dítě dostalo na Vánoce zlatou minci, která mu měla zajistit šťastný a spokojený život. Dospělí si dávali šátky, víno či voňavky.

Vánoční pohlednice

Zvykli jsme si přát si navzájem pěkné a příjemné svátky. Dříve se tak činilo jen osobně nejbližším sousedům a příbuzným, později se přání pěkného prožití Vánoc začalo posílat prostřednictvím dopisů. Vánoční pohlednice spatřila světlo světa poprvé v roce 1843, kdy si jistý sir Henry Code, jehož nebavilo rozsáhlé vypisování dopisů, nechal natisknout na papír vánoční motiv, který pak doplnil jednoduchým textem a rozesílal jej dál v obálce. Nechal tak vyrobit 1000 pohlednic, rozeslal jich jen 400 a ty ostat­ní s úspěchem prodal. Zasílání vánočních pohlednic si získalo okamžitě velkou oblibu a pohlednice se záhy staly tradičním symbolem anglic­kých Vánoc. K nám dorazily až koncem 19. století z Německa a s německými nápisy. Nápisy české se na pohlednicích k Vánocům začaly objevovat až po první světové válce. Ovšem posílání kartiček s Ladovými obrázky či jinými vánočními motivy pomalu upadá a dost možná se o něm za několik let budou děti učit jako o tradici vymizelé.