Hodně práce lidí málo - Rozhovor s Tomášem Dombrovským, analytikem společnosti LMC

„V současné době máme podle evidence úřadů práce neobsazených zhruba 300.000 pozic, což je oproti loňsku nárůst o 100.000 míst,“ komentuje aktuální situaci na pracovním trhu Tomáš Dombrovský, analytik společnosti LMC, která má na starosti i kariérní weby Jobs. cz a Práce.cz. Zaměstnavatelé pochopili, že nemohou sedět s rukama v klíně a čekat, kdo (a jestli) se jim namane. Musejí jít lidem naproti. A tak stěhují výrobu, otevírají pobočky, zakládají podniky v místech, kde je dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Řada z nich si už také uvědomila, že pokud chtějí mít kvalitního zaměstnance, musejí si ho „vychovat“: „Dneska třetina lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce, má základní vzdělání, zbytek má nevhodnou kvalifikaci pro danou oblast. Co tedy firmy musejí, a pomalu začínají dělat, je, že berou lidi, kteří jsou dostupní – nezaměstnaní, ekonomicky neaktivní – a snaží se investovat do jejich vzdělávání a školení,“ říká Tomáš Dombrovský. Díky stavu, panujícímu na pracovním trhu, mají větší šanci uplatnit se i skupiny, které byly zaměstnavateli dosud spíš přehlížené: maminky na mateřské dovolené, studenti, důchodci, lidé starší padesáti let… Firmy totiž více nabízejí částečné úvazky. Se šampaňským a tancem na oslavu ještě počkejte, neboť ve srovnání s Evropou to u nás stále není žádná sláva, ale podle pana Dombrovského částečných úvazků pomalu, ale jistě přibývá: „Situace se lepší, i když ne o moc. A protože zaměstnavatelé přicházejí s touto možností, jsou schopni angažovat lidi, kteří nemohou odpracovat běžnou pracovní dobu.“  

Já to balím, šéfe!

Schopní pracanti nerostou na stromech, ale dělají u konkurence. Tak je přetáhneme! Dnes naprosto běžný jev – firmy aktivně „loví v cizích revírech“, aby z nich vytáhly kapitální kousky. Ty se ochotně polapit nechávají, neboť „jdou za lepším.“ Na co tedy nejčastěji slyší? „Rostou mzdy, roste tedy i chuť lidí mít za práci víc peněz. Nutno podotknout, že oproti Německu či Rakousku jsou u nás odměny stále ještě nízké,“ upozorňuje Tomáš Dombrovský a dodává: „Pouhé přeplácení je celkem krátkozraké. Když zvyšujete mzdy, posilujete očekávání, že se to bude dít neustále, a ne každá firma udrží rychlé tempo růstu mezd na delší dobu.“

Dalším důvodem, proč zaměstnanci odcházejí hledat štěstí jinde, jsou podmínky na pracovišti: dusí je šéf, vládne tam nepříjemná atmosféra, nemohou ani kýchnout, aniž by o tom věděli všichni od střechy až po sklep atd. Mnozí také nezvládají neustálý, stupňující se tlak, který na ně vyvíjí původní zaměstnavatel. Firma má nasmlouvanou spoustu zakázek, avšak nedaří se jí rychle nabírat nové lidi. Proto tlačí na stávající zaměstnance, aby dělali nejen za jednoho, ale aspoň za dva, za tři.

Někteří také netouží vysedávat v práci od nevidím do nevidím, nýbrž chtějí mít naplněný i osobní život: naučit se vařit podle vyhlášených šéfkuchařů, věnovat se dětem, chodit na hodiny paličkování, stavět robůtky z Lega, pomáhat potřebným, zkrátka mít šanci věnovat se činnostem, které jsou jejich srdci blízké. Jakmile se jim tedy naskytne příležitost být pány svého času, popadnou ji za pačesy! „Pohyblivá pracovní doba, možnosti home office jsou dnes výrazně častější, než tomu bylo před pěti, deseti lety. Pětina lidí dnes může občas pracovat z domova a většina toho využívá,“ říká Tomáš Dombrovský. „Když mohou lidé ušetřit čas, je to silný motiv pro změnu práce.“ To platí i v případě vzdálenosti bydliště od pracoviště.

V neposlední řadě potencionální zaměstnance zajímá vzdělávání a kariérní růst: jestli mají šanci se něčemu novému učit, či v práci spíš zakrní, zda se mohou v oboru nebo aspoň v rámci podniku někam posunout, …

Začarovaný kruh

Na jednu stranu firmy zoufale shánějí a nabírají lidi, neváhají je přetahovat od konkurence, na stranu druhou si ale nehýčkají ty, kteří pro ně už dávno pracují. Není tedy divu, že ti se cítí jako páté kolo u vozu, jsou frustrovaní, a tak milému zaměstnavateli dřív nebo později dají sbohem. Tomáš Dombrovský situaci popisuje takto: „Novým zaměstnancům se nabízí vyšší mzda, zatímco těm stávajícím roste pomalu. Co jim tak firma nepřímo říká? Když jsi loajální, nemůžeš si polepšit! My se snažíme ulovit lidi zvenčí. Co to tedy dělá s těmi stávajícími zaměstnanci? Nutí je to z firmy odejít. Proč by tam zůstávali, když nedosáhnou na to, na co dosáhnout chtějí?“ A zaměstnavatel znovu shání, hledá, nabírá přičemž ho to ve finále vyjde mnohem dráž, než kdyby s láskou opatroval všechny své lidi, nejen nováčky. Směr, jakým se vydat, je jasný: „Starat se o schopné pracovníky, nejenom je nabírat. Když budu mít dobré podmínky, udržím si zaměstnance dlouhodobě. Nebudu mít dobré podmínky, budou mi lidé utíkat. Část firem si to už začíná uvědomovat a zaměřuje se na péči o zaměstnance, ale je to spíš okrajová záležitost,“ konstatuje Tomáš Dombrovský.